Moudrost, která mi přišla mailem ....

ROZHOVOR DVOJČÁTEK V BŘÍŠKU: Věříš život po porodu? Určitě.Něco po porodu musí
 být.Možná jsme tu právě proto,abychom se připravili na to,co bude pak.
 Blbost,žádný život po porodu není.Jak by vůbec mohl vypadat? -To přesně
 nevím,ale určitě tam bude více světla než tady.Třeba budeme běhat po svých a
 jíst pusou. ... -No to je přece nesmysl! Běhat se nedá a jíst pusou to je úplně
 směšné! Živí nás přeci pupeční šňůra.Něco ti řeknu.Život po porodu je
 vyloučený-pupeční šňůra je už teď moc krátká. -Ba ne, určitě něco bude.Jen asi
 bude všechno trochu jinak,než jsme tady zvyklí.Tunel,na jeho konci světlo. . .
-Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí - a
 vůbec,život není nic jiného než vleklá stísněnost v temnotě. -No já přesně
 nevím,jak to tam bude po porodu vypadat,ale každopádně uvidíme mámu a ta se o
 nás postará. -Mámu? Ty věříš na mámu? A kde má podle tebe být? -No přece všude
 kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom nebyli. -Tomu nevěřím.Žádnou
 mámu jsme nikdy neviděli, takže je jasné, že žádná není. -Ale někdy,když jsme
 zticha, můžeme zaslechnout, jak zpívá nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si
 fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom.... Díky moc, pane Dušku