Láska je láska

      Po opravdu dlouhé době  jsme se s manželem vydali do kina na nový český film Láska je láska. Znáte to, vystoupíte z metra, východem se blížíte k eskalátorům a proti vám .... studený, ostrý vítr, který se valí otevřeným prostranstvím. Tak se víc, ještě víc zachumláte do té své šály a čepice, takže vypadáte jako všichni vaši spolucestujítí - jako jeden jediný chuchvalec oblečení. Jak se posouváte po jedoucích schodech, upoutají vaší pozornost reklamy právě na různá studijní centra, nové knihy a samozřejmě i filmy.  Nejsem zrovna vášnivá divačka televize či jinak dostupných filmů, ale při míjení právě této upoutávky jsem dostala chuť si zase jednou prostě do kina zajít. Musím říct, že jsem opravdu nelitovala, má jediná výhrada se týká multikina na zvolenou hlasitost reprodukce. Ještě druhý den jsem měla pocit, že mé vnímání jemných zvuků - houkajícího auta vedle v ulici-  je jaksi mimo mé sluchové možnosti...

      Láska je láska je přesně o našem vnímání reality skrze to, jak  sami realitu vnímáme svýma očima. Tam, kde toto vnímání ustoupí se najednou život  ukazuje v úplně jiných souvislostech. Také je zde krásně vidět, kolik problémů člověku způsobí strach z pravdy a jak pravda zapůsobí na okolí. Zvolená lež potom se ukáže jako devastující a ochromující. Jaká pravda života. 

  Nelze jinak, než tento film opravdu vřele doporučit....